Stojaté vody

Stojaté vody,

osamělost vodní plochy,

neviditelné noci.

Je mi lépe na Zemi a nebo v oblacích?

Komu řeknu o pomoc?

Koho požádám o radu?

Kdo mi zatlačí oči

a dá poslední pomazání?

Ty, člověče!

Čtverec.

Přímka.

Pravý úhel.

Duše má se zjančila,

protože času připomněla:

,,Máš na kahánku.Ty nevíš?

Vesmír se navrací totiž ke mně domů."

Stojaté vody,

osamělost vodní plochy,

neviditelné noci.

Je mi lépe v hrobě a nebo v pekle?

Zaříkám hyperbolu.

Vzývám spirálu.

A osmičce sypu jehličí do očí!

Slepota majákem je pro lidstvo,

aby příliš dlouho bloudilo svou minulostí,

poněvadž skutek utíká budoucností času do otcovské náruči.

Kolik pokušení,

tolik bázlivých a svérázných zachránců,

ale poze jedno jediné SOS zní Vesmírem:

,,Slyš.Slyš,E.T.,

to my,děti tvé, tě prosíme o rozhřešení,

jinak dýky a meč v podobě jingu a jangu

zkříží se nad hrobem Kristovým ve jménu zrcadlového

obrazu Boha a Slunce na prahu dve zapálí čtvrtou svíci,

ale nás,dětí tvých, tu již nebude.

Slyš,E.T.,

a neurážej se,

my děti tvé, tě žádáme,

prozraď nám,

proč tu jsme

a proč Bohu sloužíme

a tobě nactiutrháme!"

Stojaté vody,

osamělost vodní plochy,

neviditelné noci

lákají svým tajemstvím.

Kde je nám tedy lépe?

Na Zemi či v nebi?

V hrobě či pekle?

Komu řeknu o pomoc?

Koho požádám o radu?

Kdo mi zatlačí oči

a dá poslední pomazání?

Když člověku,Bohu nevěřím?